Tomu, že jsme se potkali, vděčíme naší kamarádce a kolegyni Ládě, které bychom tímto rádi poděkovali.
Láďa krátce po Lucky nástupu na ČVUT v Praze vzala Lucku na Strahovské koleje, aby pomohla s úklidem včelnice. Tuto brigádu pořádal právě Karel. Asi po 2 hodinách práce pozval Karel účastníky brigády do místní restaurace na kofolu, kde se je snažil zaujmout a získat nové členy pro včelařský kroužek. Lucka o rozšíření svého poměrně rozvinutého okruhu aktivit rozhodně nestála. Přátelské klábosení pokračovalo, a tak se Karel dozvěděl, že nemá ráda výšky. Jeho reakce Lucku docela překvapila. „Nechceš jít někdy na horolezeckou stěnu?“ Zeptal se. Lucka nevěděla, jestli si z ní dělá blázny nebo co tím sleduje. Asi po dvou hodinách všichni z restaurace odcházeli na autobus. Každý pokračoval svou cestou. Před odjezdem se Karel Lucky ještě jednou zeptal, zda by s ním šla někdy na stěnu a ta souhlasila. Protože odpověď nebyla příliš přesvědčivá, ujistil se Karel ještě jednou a dal jí své telefonní číslo. Lucka na to důrazně odpověděla: „Ano, opravdu!“
Uplynul týden, a tak si Lucka řekla, že pokud má Karlovi vrátit pozvání na kofolu, tak je nejvyšší čas, protože za měsíc už nemá cenu se připomínat. Navíc Lucka nerada zůstává někomu něco dlužná. Napsala tedy Karlovi: „Nechceš zajít někam na kofolu a popovídat si o lezení? Nejsem ale přeborník ve zvaní kamarádů na kofolu, takže nevím, kam se na ní chodí. Mohl bys prosím tedy místo vybrat ty?“ Na tuto sms zareagoval Karel po dvou dnech v neděli večer, kdy už měla Lucka téměř celý následující týden nabytý. Jako zázrakem se trefil termínem na prakticky jediný den, kdy měla čas.
Ve stanovený den přišla Lucka cca 5 minut před stanoveným časem před Městskou knihovnu v Praze, kde měli sraz. Pokud o Lucce se dá říct, že chodí všude včas, lépe řečeno s dostatečnou rezervou, aby se na ni nečekalo, tak Karlova dochvilnost pokulhává od samého začátku, tzn. samozřejmě přišel pozdě a to ještě s telefonem u ucha. Když konečně vyřešil „důležitý“ telefonní hovor a pozdravil se s Luckou, šli společně do kavárny v Městské knihovně, kde ale zrovna kofolu neměli. Objednali si tedy oba džus a zákusek. Rozhovor plynul a Karel měl opět telefonní hovor. Hádejte, kdo volal… Láďa! No a tak se také jako první dozvěděla, že Karel je v kavárně s Luckou. Karlův osobitý šarm pokračoval, když se rozhodl Lucku vzít do knihovny, aby jí ukázal a vysvětlil, jak funguje 3D tiskárna. Nezapomněl si tam udělat srandu z obsluhy 3D tiskárny. Chlapec byl nejdříve dost rozpačitý, ale když viděl, jak se oba popadáme smíchy za břicho, začal se smát také.
Naše další cesta pokračovala z knihovny přes Petřín do malé rodinné vinárny. Atmosféra byla příjemná a víno teklo proudem. Po druhé nebo třetí skleničce si k Lucce a Karlovi přisedl na pokec studentík a všichni si společně připili další skleničkou vína. Karel byl, jak už je jeho zvykem, velice společenský a zvídavý, takže se dozvěděl, že student bydlí někde na „bytě“. Hned se tedy nezapomněl ke studentovi do bytu pozvat. Když to student uslyšel, raději zaplatil svou sklenku vína a rychle zmizel. Dále jsme tedy pokračovali opět ve dvou. Doba už poněkud pokročila a tak jsme začali směřovat na Anděl a poté tramvají na Smíchovské nádraží. Karel Lucku doprovodil na vlak, ta ho za to odměnila pusou, rozloučili se a dál již pokračovali sami.
Za pár dní v sobotu 1. 4. 2017 si spolu domluvili opět schůzku a vydali se společně na Vyšehrad. Karel si předsevzal, že tentokrát žádné víno, aby si byl jistý, že to Lucka myslí vážně, a tak při první příležitosti povídá: „Nepůjdeme si koupit víno do karafy?“ Lucka mu dala jasnou odpověď: „ Můj přítel žaludek mi dnes dovolí maximálně čaj, vodu a suchý rohlík, takže já si dnes víno nedám.“ Bylo tedy rozhodnuto. Žádné alkoholické nápoje se dnes pít nebudou. Romantická procházka po Vyšehradě dopadla dobře, a tak spolu Lucka s Karlem začali chodit a nebyl to apríl.
Od té doby tráví Lucka a Karel co nejvíce času spolu, absolvovali dohromady několik náročných zahraničních cest a zjistili, že Lucka není zas tak divná, i když na první pohled tak vypadala, a že Karel je sice pěkný rejpal, ale je velice přátelský a umí lidem pomoci. Proto se 29. 3. 2018 zasnoubili a chtějí i nadále kráčet světem spolu.